V okolí ostrova Západní Špicberk uniká do moře velké množství methanu. Vzniká rozkladem hydrátů uložených v sedimentech mořského dna. Doposud vědci víceméně automaticky předpokládali, že příčinou je vzestup teploty v důsledku změny klimatu. Nedávná expedice německé výzkumné lodi Maria S.Merian zjistila poblíž ostrova Prins Karls Forland, že příčinou je vzestup pevniny po roztátí ledovců na konci poslední doby ledové před 8.000 lety, tzv. postglaciální vzestup. Severní konec ostrova vidíme na obrázku (foto Per Harald Olsen – User Perhols on no.wikipedia, CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/), via Wikimedia Commons).

Důležitou roli hrála při výzkumu mobilní podmořská vrtná souprava MARUM-MeBo70. „S tímto speciálním zařízením jsme poprvé získali vysoké sloupce vzorků usazenin z této oblasti,“ uvádí Prof. Dr. Gerhard Bohrmann, vedoucí vědec expedice.

Hydrát methanu 4CH₄.23H₂O je bílý krystalický led. Předpokládá se, že vzniká v místech, kde methan unikájící z nitra Země zlomy v zemské kůře naráží na studenou mořskou vodu v hloubkách pod 200 m. Tvoří ho molekuly methanu uzavřené v krystalické struktuře ledu. Za normální teploty a tlaku není stabilní. Obsah hořlavého methanu je tak velký, že led lze zapálit, jak vidíme na videu. Z jednoho krychlové metru hydrátu se uvolní kolem 160 m³ methanu.

21.1.2018: Zajímavé výsledky přineslo sledování koncentrace methanu v Beaufortově moři. CH₄ uvolněný z hydrátů a mořských sedimentů stoupá k hladině, nicméně pouze malé množství unikne do atmosféry. Většinu spotřebují mořské mikroorganismy. Z analýzy zastoupení izotopů vyplývá, že v povrchových vrstvách je methanu z mořského dna do 10%, zbytek představuje methan ze jiných, současných zdrojů. Zřetelné rozhraní mezi oběma vrstvami probíhá v hloubce 30 m. V jiných částech světa to pochopitelně může vypadat jinak. Jde o další z výsledků, které ukazují, že veškeré modely předpovídající vývoj klimatu a dokonce budoucí teploty, stojí na hliněných nohou. Zdaleka neznáme ani všechna významná vstupní data.

Beaufortovo moře nese jméno po britském vědci a kontradmirálovi siru Francisi Beaufortovi (1774 - 1857), autoru stupnice pro měření síly větru.